Nečekaný výpad

7. března 2013 v 17:42 | Lucinda

Kapitola … - Nečekaný výpad

Seděla jsem se Stephenem v kuchyni a pila kávu. Atmosféra mezi námi byla velmi napjatá. Konečně jsem se odhodlala něco říct, už už jsem se nadechovala ale můj pokus přerušilo hlasité bušení na dveře. Stephen byl v momentě na nohou a ve zlomku vteřiny byl u dveří. Z nich se doslova vyvalil strhaný Lucian. Byl celý od krve. ,,Proboha Luciane! Jsi zraněný!" řekl vyděšeně Stephen. ,, Né, vybuchla přede mnou továrna na kečup chytráku!" pronesl sarkasticky Lucian. Podivila jsem se, že i přes bolest, kterou musí Lucian prožívat, se mu z tónu hlasu nevytratil ten jeho jízlivý sarkasmus. Všimla jsem si, že má na pravém rameni kabát celý roztržený a na holé kůži mu zel velký rozšklebený šrám. ,,Musím tě ošetřit. Můžeš chodit?" zeptal se věcně Stephen. ,, Samozdřejmě že můž…" dřív než stačil Lucian dokončit větu začal ztrácet vědomí a hroutit se k zemi. Stephen ho tak tak zachytil a s velkým úsilím ho podepřel. Nedivila jsem se. Lucian byl o tři hlavy vyšší a mnohem svalnatější než on. ,,Zůstaň tu Cathy. Já se o něj postarám." Stephen se na mě pokusil usmát, když viděl můj vyděšený obličej. Nezmohla jsem se na nic jiného, než na přikývnutí. Nikdy jsem Luciana neviděla tak bezmocného. Vždy z něj sálala síla. Ani nevím proč ale hlavou mi probleskla vzpomínka jak mě Lucian zachránil z vlkodlačího doupěte. Vzpoměla jsem si, jak se za mě bil jako lev a odmítal tu verzi, že by ho několikanásobná přesila porazila. Byla jsem tehdy skoro v bezvědomí ale tu chvíli si zcela celou pamatuji. Jak se nade mnou sehnul a objal mě, zvedl ze země a uklidňoval mě, že už jsem v bezpečí a budu v pořádku. Nechápu, proč je na mě v poslední době tak protivný.

Po více než hodině vyšel Stephen upocený z Lucianova pokoje. ,, Je Lucian v pořádku?" vyhrkla jsem na něj. ,, Eh jo, jo bude v pohodě" řekl Stephen trochu překvapeně. ,, Řekl mi, že ho u přístavu napadla smečka vlkodlaků ale povedlo se mu je porazit." Vysvětlil Stephen, proč se obléká. ,, Jdu se tam trochu porozhlédnout a případně uklidit stopy." Upřesnil. ,, Ale vždyť jsme sjednali mír!" chtělo se mi křičet. Stephen je pokrčil rameny. Chvilku jsme se na sebe dívali a nikdo z nás nevěděl co říkat dál. Nakonec Stephen přikývl, otočil se a odešel. Hned jak se za ním zaklaply dveře, zamířila jsem do Lucianova pokoje. Spal. Vypadal tak nevinně, když spal. Pravé rameno měl obvázané vrstvou obvazů a nebyla to zdaleka jediná jizva, který při potyčce utržil. Do obličeje mu spadl pramen dlouhých černých vlasů. Nedalo mi to. Natáhla jsem ruku a jemně mu pramen odhrnula z tváře. Vlasy měl trochu umaštěné od potu a krve. Obyčejně mu jeho rovné, husté, černé vlasy, dlouhé do půli zad, úhledně splývaly po ramenou ale teď se mu divoce vlnily. Otevřel oči a já si uvědomila, že mám stále ruku položenou na jeho vlasech. Ihned jsem ucukla. ,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit." Rychle se omluvám a pokouším se o provinilý úsměv. ,, To je v pořádku. Nespal jsem." Opáčil mi Lucian. Ale vypadalo to tak. Mám chuť to říct ale raději si to nechám pro sebe a řeknu: ,, Ale měl bys spát." Lucian se pokusil si sednout ale zvedl se moc rychle, takže jsem ho nestihla zadržet. Ihned zkřivil tvář bolestí a lehl si. Tentokrát pomalu. ,,Měla jsem ti říct, že máš ležet. Mohlo mě napadnout, že hned se budeš snažit z toho dostat po tvém." Prohodím pobaveně. Lucian nic neřekl, jen se bolestně zašklebil. Najednou je mi ho trochu líto. ,, Neboj zítra ti určitě bude líp" utěšuju ho.

,, Nechci aby mi bylo líp."

,, A proč ne?"

,, Protože, vy dva se o mě tak pěkně staráte. To bych si nechal líbit" prohodil a zahleděl se mi svýma tmavě karmínovýma očima do těch mých. ,,Tak to určitě" zasměju se. ,,Já to myslím vážně." Stále se mi nepřestával hledět do očí. Už mi to začínalo být trochu nepříjemné. Vůbec jsem nevěděla co tím myslí. Když, uviděl můj zmatený pohled usmál se. Hezky se usmál. Nebyl to ten jeho klasický protivný úšklebek, který mě vždycky nutil mu vlepit facku. Dostala jsem nutkání ho obejmout. ,,Tak dobrá. Když mě omluvíš, jdu na kutě." Konečně ode mě uhnul pohledem. Přikývla jsem a chtěla odejít ale zadržel mě.

" Cathy počkej."

"Ano?"

" Zazpíváš mi tu píseň, co jsi zpívala včera na terase?"

" Co? Ty jsi to slyšel?"

" Jo slyšel. Byla moc hezká."

Nebyla jsem si jistá, jestli mu ji chci zazpívat ale je to to nejmenší co pro něj teď můžu udělat. "Tak dobře." Vydechnu. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zadržovala dech. Sedla jsem si vedle jeho postele na židli a spustila jsem. Chvíli se na mě díval ale potom zavřel oči a jeho dech se zklidnil. Pomalu na mě také šla únava a brzy jsem se s ním ponořila do hlubokého spánku…



Tak tohle je konec jednoho z mých zápisků:) Ten příští bude navazovat na tento:)


tady je jen pro přibližně lepší představu, Lucian:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessule Tessule | Web | 7. března 2013 v 17:58 | Reagovat

úžasné!<3333 pěkná fotka:D

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 7. března 2013 v 18:01 | Reagovat

Nádhera ♥ Už chci další díl..hned teď !! :D a skvělá fotka ;)

3 Patty Patty | Web | 7. března 2013 v 18:10 | Reagovat

První jsem myslela, že to nepřečtu:DDD ale dala jsem to:D Těším se na další díl:)

4 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 7. března 2013 v 18:22 | Reagovat

Nemáš vůbec za co ;) Fňuk :( já to tak dlouho nevydržím :/ :D

5 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 8. března 2013 v 15:23 | Reagovat

Tak tohle je mazec...! Těším se na další díl!! :-)
Jen tak dál! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama